Whysoserious | 24 hodin na jeden den je málo.

 Tak už se mi vaří voda na kafe, já sedím u notebooku a po delší době píšu něco na blog, když už jsem si udělal čas a zařídil si ho. Jsem právě u ségry, ta s malou Aničkou ještě spí, její přítel Adam sedí vedle mě na gauči a hraje na Playstationu nějakou fantasy hru, a jejich jezevčice Cassie leží vedle něj na zádech, kouká na televizi a sem tam se mě snaží zhypnotizovat pohledem alá Kocour v botách abych ji začal drbat na břiše. Odvážně vzdoruju a soustředím se na psaní. Vlastně ne, musím si do kuchyně pro to kafe a pak půjdu s Adamem na chodbu dát si první dnešní cigaretu, po které se mi vždycky zatočí hlava a nadávám si že jsem nedodržel svoje předzevzetí přestat. Ostatně jako každý rok. Vím že v dnešní době se bere kouření za něco společensky nemravného, všem vadí kouř který je cítit z oblečení ( a který kuřáci necítí ), vajgly na ulici ( které kuřáci nevidí ) a ohrožení smrtelnou rakovinou, kterou nekuřáci neslyší když telefonují z mobilu. Dokázal jsem přestat nejdéle na dva týdny, pak jsem si řekl že budu kouřit jen u činností ke kterým podle mě cigareta patří jako ke kafi, v hospodě k pivu, nebo na zastávce když čekám na autobus ( za což už jsem jednou dostal i pokutu ). Pak jsem ale zjistil že jsem zvyklí kouřit skoro u všeho. Nakonec se mi to alespoň povedlo dost omezit, z vykouřené krabičky za den jsem to zminimalizoval v průměru na pět cigaret denně. Další pokus o definitivní konec podniknu prvního března aby se to dobře pamatovalo.

Poslední dobou svůj blog trochu zanedbávám, nemám teď totiž zaplacený internet tak píšu jen když jsem u ségry, na dlouhé články se ale nemůžu soustředit, hlavně když je malá Anička vzhůru a chce si hrát. Mimochodem, ségra před chvílí vstala, oči má jak angorák, něco na ní asi leze, ale na cigaretu jsem šel nakonec s ní. A hned potom vystřídala Adama u playstationu.

Jinak z DVD která jsem neviděl jsem už asi pět ubral, přečetl jsem dvě knížky, jadna byla životopis Marilyna Mansona a musím říct že ten chlap je fakt magor. Ale písničky má skvělý, alespoň ty starší. Druhou knihu jsem četl asi týden, hlavně proto že mi u ní někdy do očí vhrkly slzy. Byla totiž o Fritzlovi, stvoření které 24 let věznilo svou vlastní dceru ve sklepě, znásilňoval ji a ona tam sama porodila sedm dětí. Jedno zemřelo krátce po porodu, další tři vzal Fritzl nahoru a adoptoval je. Děti tak vyrůstali v normálním světě a netušili že pod jejich nohama žije jejich matka a tři sourozenci. Elisabeth její otec zavřel do sklepa když jí bylo 18 let a ven se dostala když jí bylo 42 let. Otec ji začal zneužívat už v jedenácti, její nejlepší roky života se tedy podobaly peklu. Její dcera Kerstin se ve sklepě narodila a žila tam až do devatenácti let, podobně jako její bráškové Stefan, kterému bylo v době osvobození osmnáct a Felixovi pět. Všichni měli vypadaných spoustu zubů a krváceli jim dásně, protože neměli přístup k čerstvému ovoci a chyběli jim důležité vitamíny, nehledě na to že nikdy neviděli sluneční světlo. Mohl bych toho o tom napsat hodně ale nechám to až budu mít zase v provozu internet protože na to potřebuju klid a pár hodin času. A pár kapesníků.

Taky jsem stihnul poslechnout si soundtrack třetího Halloweenu, přečetl jsem si časopisy které jsem nakoupil a dokonce jsem koukal i na televizi, kde jsem viděl Zbouchnutou a ( ano, stydím se ) zasekl jsem se dokonce u Ordinace v růžové zahradě... nééééééé!!!!!!

Ale teď už je únor a já jsem tenhle rok ještě nebyl v kině, to musím co nejdřív napravit. Jen ještě nevím na co bych měl jít, nic moc teď nedávají asi to risknu s Fincherovými Muži, kteří nenávidí ženy, nebo možná ten čtvrtý Underworld. Teď ale musím jít Anička už se vzbudila tak si jdu vzpomenout na to díťě ve mě a jdu si s ní hrát. Mějte se !